.png)
Některé články zmiňují přítomnost Ehlers-Danlosových syndromů u zvířat, jiné zase popisují tyto poruchy u zvířat jako "poruchy podobné Ehlers-Danlosově syndromu u lidí". Zvířata se od nás v mnoha ohledech liší, takže je otázkou, jestli tyto syndromy nazývat jako Ehlers-Danlosovy syndromy anebo spíše jen poruchy podobné Ehlers-Danlosovým syndromům / poruchy připomínající Ehlers-Danlosovy syndromy. U koček a psů se hodně používá pojmenování "cutaneous asthenia", což je popisováno jako "syndrom podobný EDS" a třeba u koní je zmiňovaná diagnóza "hereditary equine regional dermal asthenia (HERDA)". Nicméně je zřejmé, že psi, kočky a další zvířata mohou mít podobné či stejné potíže jako lidští pacienti s Ehlers-Danlosovými syndromy. (Ve zbytku článku budeme těmto syndromům u zvířat říkat zjednodušeně a přehledně EDS, ať zde nepleteme zbytečně moc názvů, ač je to pravděpodobně nepřesné označení.)
Ehlers-Danlosův syndrom byl kromě lidí popsán u ovcí, skotu, norků, králíků, koní, psů a koček. Plemena koček, která nejčastěji trpí Ehlers-Danlosovými syndromy, jsou Himalájská kočka a Barmská kočka. Plemena psů, která nejčastěji trpí Ehlers-Danlosovými syndromy, jsou jezevčíci, boxeři, bernardýni, němečtí ovčáci, angličtí špringlšpanělé, angličtí chrti, irští setři a pudlové (zdroj). U psů neexistují žádné podobné diagnózy, které by mohly vysvětlovat tyto symptomy - a u koček existuje ještě "aquired skin fragility syndrome" ("získaný syndrom křehkosti kůže") - křehkost je výraznější než u Ehlers-Danlosova syndromu a často dochází k rozsáhlému trhání kůže. Ve většině případů se vyskytuje spolu s hyperadrenokorticismem. Nemoc se vyskytuje u starých koček.
Psi a kočky s EDS mají většinou velmi hyperextenzibilní a velmi křehkou, snadno se trhající kůži anebo povislou kůži - s pomalým hojením a snadnou tvorbu modřin a atrofických jizev. Což je trochu jiné než u většiny lidí - většina pacientů s EDS trpí hypermobilní formou EDS, u které je nejvíce zřejmá kloubní hypermobilita, kůže je hyperextenzibilní jen mírně anebo vůbec a křehká kůže je spíš spojovaná se vzácnějšími typy EDS. Psi a kočky s EDS většinou většinou nemívají hypermobilní klouby (nebo ne tak výrazně hypermobilní klouby). Některá ze zvířat se kvůli závažnosti svého onemocnění nedožijí dospělosti, ale jiná mají normální délku života. Nedoporučuje se, aby psi a kočky s EDS měli štěňata a koťata, především kvůli potenciálním komplikacím spojeným s březostí a porodem (někdy se však dělá výjimka u velmi lehkých případů EDS). Kočkám s EDS je nejlépe uvnitř (doma) a psi by měli být spíše na vodítku, aby se například nezaběhli do houští a neporanili si svou křehkou kůži. Je také vhodné zhodnotit nebezpečí, které potencionálně může hrozit doma (např. ostré hrany stolu) a tato nebezpečí odstranit anebo zabezpečit pomůckami pro malé děti. Drápky těchto zvířat by měly být udržovány krátké, aby se minimalizovala možnost poranění. Více informací zde.
Diagnózu stanovuje veterinář. EDS u psů a u koček se někdy diagnostikuje pozorováním vzorku kůže pod mikroskopem, kdy lze u některých jedinců vidět abnormální vlákna kolagenu. Většinou se ale diagnostikuje relativně jednoduchým testem: vertikální délka (výška) kožního záhybu při natažení kůže děleno délkou těla krát 100. Normální výsledek pro kočky je menší než 19 % - více než 19 % tedy ukazuje na EDS. Normální výsledek pro psy je pod 14.5 % - více než 14.5 % tedy ukazuje na EDS. Pokud máte u svého domácího mazlíčka podezření na Ehlers-Danlosův syndrom (nebo jinou poruchu), konzultujte své podezření s veterinářem.
Zvířata s EDS v médiích:
Kocourek Toby, Leo a Chino - Instagram, Instagram 2, Toby the Cat Is the Ehlers-Danlos Syndrome Hero You Need, This adorable cat with Ehlers-Danlos Syndrome has found his forever home with his best friend
Kocourek Teddy - Instagram
Kocourek Wyatt - Instagram
Kocourek Kafuffle - Instagram
Kocourek Sushi - Instagram
Kocourek Flinty B - Instagram
Kocourek Akilles - Instagram
Pejsek Pablo - Instagram
Pejsek RJ - Instagram
Pejsci Scoops a Eliza - Instagram
A další...
Comments