Modely postižení: medicínský, sociální - a další

Asi už víte, že některé věci - včetně postižení - jsou tak trochu o úhlu pohledu. Různé kultury a různí lidé vnímají postižení trochu jinak. Neexistuje totiž žádný jeden zaručeně správný způsob, jak vnímat své postižení. Pojďme se tedy podívat na některé "modely postižení" (v angličtině známé jako "models of disability").

Když se mluví o "modelech postižení", tak jsou tím většinou myšleny dva hlavní modely: medicínský model ("medical model") a sociální model ("social model").

Dle medicínského modelu je postižení problémem individuálního člověka a zaměřuje se především na vyléčení a "opravení" daného člověka a jeho problémů skrze různé operace, medikace a terapie. Pokud jej nelze vyléčit, tak je daný člověk tak trochu vyřazen ze společnosti, protože medicínský model skrze zaměření se na osoby s postižením a jejich konkrétní postižení přesouvá zodpovědnost za překonávání sociálních bariér právě na samotné osoby s postižením.

To je bohužel velkým nedostatkem medicínského modelu - fakt, že se nezaměřujeme na společenské faktory a jejich vliv na životy osob s postižením vede k tomu, že lidé s postiženími mnohdy nemají takovou svobodu a nezávislost dělat věci, které dělat potřebují a/nebo chtějí.

Dle sociálního modelu bychom se měli zaměřovat právě spíše na okolí postiženého člověka než na samotného člověka s postižením a jeho postižení. Sociální model hlásá, že větším problémem než samotná diagnóza je nastavení společnosti - nedostatečná bezbariérovost, neochota přizpůsobit například pracovní podmínky lidem s postižením, ale i třeba negativní postoje vůči lidem s postižením či nedostupnost různých pomůcek - a že to jsou věci, které dle sociálního modelu primárně vedou k neschopnosti lidí s postižením účastnit se stejných aktivit jako lidé bez postižení.

Jako kdysi řekla americká aktivistka Judy Heumann: "Disability only becomes a tragedy when society fails to provide the things we need to lead our lives—job opportunities or barrier-free buildings, for example. It is not a tragedy to me that I'm living in a wheelchair." (v překladu: "Postižení se stává tragédií pouze tehdy, když společnost nezajistí potřebné věci k tomu, abychom mohli žít naše životy - například pracovní příležitosti nebo bezbariérové budovy. Není pro mě tragédií, že žiji na vozíku.").

Mnoho lidí s postiženími tedy preferuje sociální model: například Nina Tame, vozíčkářka a influencerka, která žije se spinou bifidou (rozštěp páteře), přidávala na toto téma příspěvek na svůj Instagram. Na obou fotkách je na vozíku před schody, přičemž na první fotce je (v angličtině) napsáno "Medicínský model: vidí mé nefungující nohy jako důvod, proč se nemůžu dostat do patra. Moje nohy, které nemohou být opraveny." - a na druhé fotce je napsáno "Sociální model: vidí chybějící rampu nebo výtah jako problém. Ta věc, která může být opravena.".

V popisku příspěvku mimo jiné dodává: "Například vidíte člověka, co používá pomůcku pro mobilitu a má problém projít dveřmi. Pokud přemýšlíte optikou medicínského modelu, pomyslíte si "Oh, podívej, to musí být tak těžké, zajímalo by mě, co je s ním špatně?". Pokud ale přemýšlíte optikou sociálního modelu, pomyslíte si "Ten člověk opravdu zápasí s těmi dveřmi, zajímalo by mě, jak by to mohlo být vyřešeno?". Medicínský model vidí pouze jen to medicínské, ten zdravotní stav, tu diagnózu. Medicínský model se člověka ptá, co se mu stalo/co je s ním špatně? Medicínský model vnímá postižení jako něco, co vyžaduje lítost. Medicínský model maže a ignoruje všechny ostatní aspekty života postiženého člověka a redukuje jej pouze na jeho diagnózu. Sociální model vidí ten širší obraz, kontext. Vidí dále než ten medicínský. Uznává, že možná opravdu můžeme vést sociální život nebo mít práci, chtít studovat nebo zakládat rodinu, vychovávat děti. Vidí ty sociální bariéry, kterým lidé s postižením čelí. Vidí diskriminaci, nedostatečnou bezbariérovost, nedostatečnou reprezentaci, nekvalitní zdravotnictví atd. jako bariéry. Vidí tyhle věci jako omezující a ptá se, jak můžeme pomoci, abychom je opravili?".

Samozřejmě ale ne všichni lidé s postižením souhlasí pouze se sociálním modelem. Už pod daným příspěvkem se někteří lidé s postižením ozývají, že by byli rádi za "něco mezi oběma modely" a že u některých postižení se velmi obtížně vymýšlí způsoby, jak zmírnit utrpení a některé problémy je opravdu prioritně potřeba vyléčit. Tento pohled není mezi lidmi s postižením nijak neobvyklý a mnoho lidí s postižením na sociálních sítích sdílí, že se na svá postižení koukají optikou kombinace medicínského a sociálního modelu, takže se svým způsobem zaměřují jak na možné vyléčení (některých či všech) potíží, ale i na přizpůsobení společnosti lidem s postižením, které by jim dovolilo existovat ve společnosti mnohem lépe než doposud.

I pokud se ale tak úplně neztotožňujete se sociálním modelem, tak vám stále může být nápomocný. Sociální model motivuje osoby s postiženími, aby bojovaly za své zájmy a práva, například za bezbariérovost. Motivuje nás, abychom používali to, co nám pomáhá, abychom se měli rádi takoví, jací jsme nebo abychom se nebáli vzdělávat ostatní a měnit jejich příliš medicínský a ableistický pohled na osoby s postiženími. Podporuje nás také v přemýšlení o tom, jak moc naše zkušenosti a životy s postižením formuje to, jak nás společnost vnímá a jak se k nám chová. To, jakým způsobem žijeme a jakým způsobem vnímáme sami sebe mnohdy závisí na tom, jak nás vnímá společnost, na různých kulturních a politických přesvědčeních a tradicích - a tak dále.

Existují ale i další modely, jak lze vnímat postižení. Některé z nich jsou z velmi pochopitelných a očividných důvodů velmi kontroverzní. Nejedná se tedy o návod, jak vnímat postižení, nýbrž o popis, jak různé části společnosti vnímají postižení a osoby s nimi žijícími. Některé z modelů jsou horší či lepší z hlediska psychického zdraví a toho, jak se ohledně sebe cítíme či z hlediska toho, jak moc jsou či nejsou "science-based" (neboli podložené vědou a vědeckými poznatky). Některé z těchto modelů si také mohou být vzájemně velmi podobné anebo mohou souviset s medicínským či sociálním modelem.

"Charitativní model" například vnímá osoby s postiženími jako oběti, které by měly být litovány a které musí být zachráněny, protože by samy nebyly schopny existovat ve společnosti.

"Rehabilitační model" například vnímá osoby s postiženími a postižení jako něco, co musí být překonáno - v případě, že člověk s postižením z jakéhokoliv důvodu své postižení nedokáže "přeprat", je vnímán jako že selhal.

"Zmocňující model" například hlásá, že lidé s postiženími a jejich rodiny by se měli rozhodnout o tom, jaké léčby a terapie chtějí podstoupit a jaké služby chtějí využít - to dělá z lékařů a dalších profesionálů poskytovatele služeb, jejichž role není rozhodovat a diktovat, ale spíše nabízet vedení a provádět rozhodnutí klienta - tento model motivuje osoby s postižením k prosazování jejich osobních cílů a přání a podílení se na rozhodnutí při volení léčebných strategií.

"Ekonomický model" například vnímá osoby s postiženími jako hrozbu pro kapitalismus a zaměřuje se pouze na produktivitu, vnímá postižení pouze v kontextu práce.

"Morální" nebo "náboženský model" například vnímá postižení jako "trest" kvůli "hříchu" (takže si dle něj za své postižení mohou lidé sami) či jako dílo a přání Boha, které se děje z nějakého důvodu.

"Lidskoprávní model" například vnímá postižení méně jako individuální zdravotní problém a více jako politickou záležitost, záležitost lidských práv, komunitní záležitost - zajímá se o to, aby měli lidé s postižením z právního hlediska férový přístup ke vzdělávání, pracovním příležitostem a rekreaci.

"Kulturní model" například vnímá osoby s postižením jako přirozenou diverzitu (různorodost) a součást společnosti - bojuje za to, aby byla postižení rozpoznána jako cenná a důležitá součást lidské rozmanitosti.

"Model identity" například vnímá postižení jako součást identity člověka (bez které by daný člověk nebyl tím, kým je), která s sebou přináší pozitivní aspekty.

Více informací najdete například na: https://www.disabled-world.com/definitions/disability-models.php

A proč je vlastně dobré o těchto modelech vědět a mít pro ně názvy? To, jak nás společnost vnímá, mnohdy ovlivňuje naše životy (třeba v tom smyslu, jak k nám určití lidé přistupují a jak se pak my sami cítíme) - ať už si to uvědomujeme anebo ne. Vědění těchto informací nám dodává sílu - a pomáhá nám například rozklíčovat, jak postižení a sebe samotné vlastně vnímáme, jak postižení a sebe samotné rozhodně vnímat nechceme anebo naopak jak bychom postižení a sami sebe jednoho dne rádi vnímali.