.png)
K příležitosti měsíce vzácných onemocnění, vytvořila Karolina Koblen
Co je Ehlers-Danlosův syndrom?
Q79.6 - Ehlers-Danlosův syndrom (pod Q79 - vrozené vady svalové a kosterní soustavy nezařazené jinde)
Ehlers-Danlosovy syndromy jsou skupinou minimálně třinácti individuálních genetických poruch, přičemž všechny mají vliv na pojivovou tkáň – EDS tedy patří mezi vrozené poruchy pojivové tkáně. U EDS genetické mutace způsobují u určité části pojivové tkáně (závisí na typu EDS, ale často je to nějaký z druhů kolagenu) elasticitu a křehkost. Tato elasticita může být viděna u některých pacientů na jejich kůži (kožní hyperextenzibilita) a pacienti s touto poruchou také mohou mít schopnost “vytočit” klouby dál, než je běžné – tomu se říká kloubní hypermobilita. EDS jsou komplexní syndromy, které zasahují mnoho tělesných systémů najednou, ale i tak je EDS často “neviditelným” postižením. Počet a kombinace symptomů a jejich závažnost se značně liší případ od případu, i v rámci jednoho typu EDS a v rámci jedné rodiny. O EDS (stejně jako o mnoha dalších diagnózách) bohužel koluje mnoho mýtů a mylných představ - a některé z nich rozebíráme například v našem článku "Mýty a mylné představy o Ehlers-Danlosových syndromech".
Pojivová tkáň je materiál, který v těle vše drží pohromadě – slouží jako mechanická opora těla a odděluje různé tkáně a orgány. Zabezpečuje též látkovou výměnu, energetickou rezervu a představuje regenerační potenciál i pro jiné tkáně. Poruchy pojivové tkáně tedy narušují tyto nejzákladnější procesy a struktury těla, což vede k tomu, že symptomy mohou být rozšířené různě po celém těle, s velmi širokou škálou závažnosti od mírných po život ohrožující a postihují oblasti, které by se jinak mohly zdát naprosto nesouvisející – a většina ze symptomů je méně viditelná než kožní a kloubní abnormality. Zjednodušené vysvětlení vrozených poruch pojivových tkání jako je EDS naleznete v našem článku "Jak vysvětlit Ehlers-Danlosovy syndromy a syndrom hypermobility dětem?".
Diagnózy podobné Ehlers-Danlosovým syndromům jsou například Marfanův syndrom, cutis laxa, osteogenesis imperfecta (OI), Sticklerův syndrom, Loeys-Dietzův syndrom, Lehmanův syndrom (Lateral meningocele syndrome), Larsenův syndrom a RIN2 syndrom, což jsou také vrozené poruchy pojivové tkáně. Podobně se také může projevovat homocystinurie, která se řadí mezi metabolická onemocnění. Více informací o těchto syndromech můžete najít například v našem článku "Diagnózy podobné Ehlers-Danlosovým syndromům".
EDS není léčitelné a "léčba" tedy momentálně spočívá v léčbě a managementu jednotlivých symptomů, kterými zrovna daný pacient trpí – to však ale neznamená, že by diagnóza nebyla podstatná ("Proč je dobré být diagnostikovaný, i když se jedná o neléčitelnou poruchu?"). Diagnóza pomůže pacientovi (a i jeho lékařům a blízkým) pochopit své tělo (a zjistit, na co by si měl dávat pozor - "Co nedělat s EDS/HSD a na co si dávat pozor?"), jasně prokáže, že pacient nemá potíže “jen ve své hlavě”, pomůže mu zavést preventivní opatření jako je úprava životního stylu a pravidelné kontroly např. u kardiologa, čímž se leckdy může předejít opotřebení a závažným komplikacím – anebo se je povede podchytit včas. Pacient také dostane informace o možné dědičnosti, možnost spojit se s ostatními pacienty se stejnou poruchou, může snadněji sehnat lékaře, který se jeho diagnózou zabývá – anebo nové lékaře snáze seznámit se svými komplexními a chronickými obtížemi. Čím více také bude diagnostikovaných EDS pacientů, tím je také větší šance, že se více lékařů (a studií) o tyto onemocnění začne zajímat. Pro diagnostikovaného pacienta také bude snazší dostat se na pravidelnou fyzioterapii a najít si fyzioterapeuta, který s ním bude umět pracovat. Více o "léčbě" EDS (a souvisejících tématech) najdete zde: "Léčba".
Prognóza je velmi individuální, nezávisí totiž jen na typu EDS (ale obecně se bere vEDS jako nejvíce závažné a hEDS jako nejméně závažné - z hlediska vaskulárních komplikací). Potíže vedoucí k obtížím s mobilitou (pohybem) jsou zase údajně častěji vídané u pacientů s hEDS než u pacientů s vEDS a cEDS. Někteří jedinci mají jen velmi mírné obtíže a někteří mají výrazně život limitující a ohrožující problémy - je to takové spektrum.
Lidé s Ehlers-Danlosovým syndromem či syndromem hypermobility mají také často další poruchy a onemocnění (komorbidity) - například syndrom ortostatické tachykardie (POTS), syndrom aktivace žírných buněk (MCAS) anebo třeba poruchy autistického spektra (PAS) a ADHD. Více informací najdete zde: "Komorbidity".
Všechny momentálně známé typy se kromě hypermobilního Ehlers-Danlosova syndromu (hEDS) dají diagnostikovat genetickým testováním. hEDS je tedy v současné době spíše skupinou poruch/neznámých genetických mutací a laboratoř Norris lab a studie HEDGE se snaží přijít na alespoň některé z nich. Více o diagnostice Ehlers-Danlosových syndromů a syndromu hypermobility najdete zde: "Diagnostika, testy hypermobility".
Hypermobilní Ehlers-Danlosův syndrom (hEDS) je údajně nejčastější typ EDS – udává se, že přibližně 80-90 % pacientů s EDS má právě tuto variantu. Dle odhadů má hEDS 1 z 5 000 lidí či dokonce 1 z 2 000 lidí či více (Orpha.net udává 1-5 z 10 000), avšak nemůžeme si tím být jisti, protože EDS je dle některých lékařů velmi poddiagnostikované a pacienti s hEDS často končí s nesprávnými diagnózami (v mnoha kruzích se také mluví o tom, že hEDS pravděpodobně ani není vzácným onemocněním a že kombinovaná prevalence hEDS a HSD (syndromu hypermobility) by měla být 1 z 600 až 1 z 900 - je ale potřeba více studií na toto téma). Ostatní typy EDS jsou rozhodně vzácnější. Klasický typ (cEDS) má dle Orpha.net 1-9 lidí z 100 000, v četnosti dále následuje vaskulární typ EDS (vEDS) (přibližně 1 z 50 000 až 1 z 200 000 lidí) - a ty nejvzácnější typy má méně než jeden člověk z milionu.
Vzácné však neznamená neexistující. Pokud počítáme například s jedním z odhadů Orpha.net, že hEDS má 1 člověk z 2 000, tak by to bylo 5 000 pacientů s hypermobilním Ehlers-Danlosovým syndromem (hEDS) na 10 milionů občanů. Pro lepší vizualizaci by tedy například zaplnili přesně čtvrtinu míst v O2 areně anebo by třeba zaplnili více než 5x hlavní budovu Národního divadla. Nepodceňujme tedy existenci vzácných onemocnění a možnost, že se s nimi setkáme.
Více o četnosti EDS najdete také v sekci "Historie EDS a syndromu hypermobility", v části "Z historie jednotlivých typů EDS".
“Když slyšíte dusot kopyt, očekáváte koně, ale je možné, že to bude zebra.”
Typy Ehlers-Danlosova syndromu
Článek o přesných diagnostických kritériích jednotlivých typů EDS naleznete zde: Diagnostická kritéria Ehlers-Danlosových syndromů (z roku 2017). V samostatném článku "Překlad hEDS kritérií od EDS Society z roku 2017" pak naleznete hEDS kritéria od Ehlers-Danlos Society, která se mají přezkoumávat ("EDS Society: Přezkoumání mezinárodních diagnostických kritérií pro hEDS z roku 2017 a popisu HSD"). Některé stránky také udávají, že typů EDS už není 13, ale že je jich už 14 (například článek od EDS Society). Většina stránek však uvádí, že daný typ ještě není řádně klasifikovaný a pojmenovaný, tudíž se stále nejčastěji udává, že je typů EDS momentálně 13.
Classical EDS (cEDS) [mutace COL5A1, COL5A2, vzácně COL1A1] – typ charakterizovaný generalizovanou kloubní hypermobilitou, kožní hyperextenzibilitou a rozšířenými atrofickými jizvami.
Classical-like EDS (clEDS) [mutace TNXB] – podtyp 1 je charakterizovaný generalizovanou kloubní hypermobilitou, kožní hyperextenzibilitou nebo jemností kůže a snadnou tvorbou modřin – bez atrofických jizev. Dalšími znaky jsou deformity chodidel a rukou (piezogenní papuly, ploché nohy, široká přední část chodidla, brachydaktylie a akrogerické ruce), silná chronická únava a neuromuskulární symptomy zahrnující svalovou slabost a myalgii (bolesti svalů).
Podtyp 2 je charakterizovaný generalizovanou kloubní hypermobilitou s kloubními dislokacemi, nadbytečnou a hyperextenzibilní kůží se špatným hojením a abnormálními jizvami a osteopenií/osteoporózou. Další znaky zahrnují svalovou hypotonii, opožděný motorický vývoj, deformity chodidel, výrazné žíly v oblasti hrudníku, vaskulární komplikace (jako prolaps mitrální chlopně a dilatace aorty), hernie, dentální anomálie, skoliózu a charakteristické obličejové znaky (jako gotické patro a mikrognatii).
Cardiac-valvular EDS (cvEDS) [mutace COL1A2] – typ charakterizovaný závažnými progresivními vadami srdeční chlopně (zahrnující mitrální a/nebo aortální insuficienci), hypermobilitou kloubů, tvorbou atrofických jizev, snadnou tvorbou modřin, jemnou a hyperextenzibilní kůží.
Vascular EDS (vEDS) [mutace COL3A1, vzácně COL1A1] – typ charakterizovaný neočekávanou křehkostí orgánů (ruptury arterií/střev/dělohy v těhotenství), tenkou a průsvitnou kůží, snadnou tvorbou modřin a akrogerií. Pacienti s vEDS také někdy mívají výrazné obličejové rysy jako je úzký nos, úzký horní ret, malé ušní boltce a výrazné oči.
Hypermobile EDS (hEDS) [neznámá/é mutace] – typ charakterizovaný kloubní hypermobilitou (která může působit bolesti, subluxace a/nebo dislokace či degenerativní onemocnění), muskuloskeletální bolestí a/nebo chronickou únavou, gastrointestinálními obtížemi (reflux, dysmotilita, gastroparéza, bolesti břicha, nadýmání, syndrom dráždivého tračníku atd.) a dysfunkcemi autonomního nervového systému. Stupeň jemnosti, hyperextenzibility kůže a špatného či pomalého hojení se liší od “normálu”, nicméně je velmi mírný oproti ostatním typům EDS.
Arthrochalasia EDS (aEDS) [mutace COL1A1, COL1A2] – typ charakterizovaný výraznou generalizovanou kloubní hypermobilitou s opakujícími se dislokacemi a subluxacemi malých i velkých kloubů a vrozenou oboustrannou dislokací kyčlí, hyperextenzibilitou a/nebo křehkostí kůže.
Dermatosparaxis EDS (dEDS) [mutace ADAMTS2] – typ charakterizovaný extrémní křehkostí a laxitou kůže, nadměrnou tvorbou pohmožděnin a někdy velkými komplikacemi v důsledku viscerální a vaskulární křehkosti.
Kyphoscoliotic EDS (kEDS) [mutace PLOD1, FKBP14] – typ charakterizovaný vrozenou/brzkou kyfoskoliózou, vrozenou svalovou hypotonií a generalizovanou kloubní hypermobilitou s dislokacemi a subluxacemi (především ramen, kyčlí a kolen). Dalšími znaky jsou kožní hyperextenzibilita, snadná tvorba modřin, ruptura/aneurysma středně velkých tepen, osteopenie/osteoporóza, modré skléry, hernie, deformity hrudníku, marfanoidní habitus, pes equinovarus a refrakční vady.
Forma PLOD1 je navíc charakterizovaná křehkostí kůže, atrofickými jizvami, křehkostí (či rupturou) sklér, mikrokorneami (malé oční rohovky) a kraniofaciálními znaky (nízko posazené uši, epikantus, sešikmené/sestupné oči, gotické patro).
Forma FKBP14 je navíc charakterizovaná vrozenými potížemi se sluchem, folikulární hyperkeratózou, svalovou atrofií a divertikly močového měchýře.
Brittle cornea syndrome (BCS) [mutace ZNF469, PRDM5] – závažné okulární manifestace v důsledku extrémně tenkých, křehkých rohovek (se zvýšeným rizikem ruptury), často vedoucí k nezvratné ztrátě zraku, další manifestace zahrnují ztrátu sluchu, vývojovou dysplázii kyčelního kloubu a kloubní hypermobilitu.
Spondylodysplastic EDS (spEDS) [mutace B4GALT7, B3GALT6, SLC39A13] – forma způsobená mutací B4GALT7 je charakterizovaná nízkým vzrůstem, kloubní hypermobilitou (především rukou) a svalovou hypotonii. Dalšími "příznaky" jsou kraniofaciální znaky (midfaciální hypoplázie, kulatý, "placatý" obličej, proptóza a úzká ústa), hyperextenzibilní kůže, která je jemná, tenká, průsvitná a “těstovitá”, opožděný motorický a/nebo kognitivní vývoj, charakteristické rentgenové nálezy (radioulnární synostóza, subluxace nebo dislokace hlavičky radia, EFD a osteopenie) a oční abnormality.
Forma způsobená mutací B3GALT6 je charakterizovaná nízkým vzrůstem, svalovou hypotonií, hypermobilitou (především rukou), progresivní kyfoskoliózou, kraniofaciálními znaky (výrazné čelo, řídké vlasy, hypoplázie tváře, modré skléry, proptóza a zubní abnormality), hyperextenzibilní kůži, která je jemná, tenká, průsvitná a “těstovitá”, opožděným motorickým a/nebo kognitivním vývojem, charakteristickými rentgenovými nálezy (spondyloepifyzární dysplázie, platyspondylie, ovoidní obratle, krátké kyčelní kosti, nesprávné postavení lokte a generalizovaná osteoporóza), kloubními kontrakturami a aneurysmy vzestupné aorty.
Forma způsobená mutací SLC39A13 je charakterizovaná tenkou a vrásčitou kůží na rukou a nohou, hypermobilitou distálních kloubů, charakteristickými kraniofaciálními znaky (sešikmené/sestupné oči, mírný hypertelorismus, výrazné oči s nedostatkem periorbitálního tuku, namodralé skléry, mikrodoncie nebo oligodoncie), svalovou hypotonii, malým vzrůstem, očními nálezy (myopie a keratokonus), vzácně vaskulárními (cévními) komplikacemi. Byly vypozorovány mírné rentgenové abnormality, mezi nimiž je platyspondylie užitečným diagnostickým nástrojem.
Musculocontractural EDS (mcEDS) [mutace CHST14, DSE] – vícero vrozených kontraktur, charakteristické kraniofaciální rysy (jako velká fontanela, hypertelorismus, sešikmené/sestupné oči, modré skléry, deformity uší, gotické patro), křehká, hyperextenzibilní kůže, atrofické jizvy, snadná tvorba modřin, palmární zvrásnění kůže, dalšími znaky jsou například kloubní dislokace, deformity hrudníku a páteře, zvláštně tvarované prsty, divertikly tlustého střeva, pneumotorax, urogenitální a oftalmologické abnormality.
Myopathic EDS (mEDS) [mutace COL12A1] – vrozená svalová hypotonie a/nebo svalová atrofie zlepšující se s věkem, kontraktury proximálních kloubů (kolena, kyčle, lokty) a hypermobilita distálních kloubů, jemná a “těstovitá” kůže, atrofické jizvy, opožděný motorický vývoj a myopatické nálezy ve svalové biopsii.
Periodontal EDS (pEDS) [mutace C1R, C1S] – nástup závažné a nezvladatelné parodontitidy v dětství/dospívání, nedostatečně přichycená gingiva (dáseň) a přítomnost pretibiálních lézí, snadná tvorba modřin, hypermobilita (především distálních kloubů), hyperextenzibilita a křehkost kůže, abnormální jizvy, opakující se infekce, hernie, marfanoidní rysy obličeje, akrogerie a výrazná vaskulatura.
Informace o jednotlivých typech EDS byly přeloženy z Orpha.net.
S přibývajícími poznatky a vědomostmi na poli genetiky postupně přibývají i typy EDS - ještě před pár lety jich bylo méně. Více informací o dalších typech EDS najdete v našem článku "Neklasifikované typy EDS?".
Názvy typů uvádíme prozatím v angličtině, protože u některých typů nebylo možné najít jednoznačný překlad do češtiny, nicméně přibližný překlad je následovný:
Classical - Klasický
Classical-like - Podobný klasickému
Cardiac-valvular - Srdečně-chlopňový
Vascular - Vaskulární / Cévní
Hypermobile - Hypermobilní
Arthrochalasia - Arthrochalasický
Dermatosparaxis - Dermatosparaxický
Kyphoscoliotic - Kyfoskoliotický
Brittle cornea syndrome - Syndrom křehkých rohovek
Spondylodysplastic - Spondylodysplastický
Musculocontractural - Svalově-kontrakční / typ se svalovými kontrakturami
Myopathic - Myopatický
Periodontal - Parodontální
Proč právě zebra?
Zebra se obecně váže ke vzácným onemocněním - když slyšíte dusot kopyt, očekáváte koně, ale je možné, že to bude zebra - většinou totiž očekáváme, že symptomy pacienta lze vysvětlit jednoduše nějakou častější poruchou/onemocněním a nepředpokládáme, že to bude vzácné onemocnění. Zebra se stala mezinárodním maskotem pro EDS a používá ji například ehlers-danlos.org, ehlers-danlos.com, ehlers-danlos.org.nz a další organizace. Každá zebra má unikátní pruhy - stejně tak jako každý pacient má unikátní kombinaci symptomů o různé závažnosti od mírných až po život ohrožující.
