Co je Ehlers-Danlosův syndrom?

Q79.6 - Ehlers-Danlosův syndrom (pod Q79 - vrozené vady svalové a kosterní soustavy nezařazené jinde)

Ehlers-Danlosovy syndromy jsou skupinou třinácti individuálních genetických onemocnění, přičemž všechny mají vliv na pojivovou tkáň – EDS tedy patří mezi vrozené poruchy pojivové tkáně. U EDS genetické mutace způsobují u určité části pojivové tkáně (závisí na typu EDS, ale většinou je to nějaký z druhů kolagenu) elasticitu a křehkost. Tato elasticita může být viděna u některých pacientů na jejich kůži a pacienti s touto poruchou také mohou mít schopnost “vytočit” klouby dál, než je běžné – tomu se říká hypermobilita. EDS jsou komplexní syndromy, které zasahují mnoho tělesných systémů najednou, ale i tak je EDS často “neviditelným” postižením. Počet a kombinace symptomů a jejich závažnost se značně liší případ od případu, i v rámci jednoho typu EDS a v rámci jedné rodiny.


Pojivová tkáň je materiál, který v těle vše drží pohromadě – slouží jako mechanická opora těla a odděluje různé tkáně a orgány. Zabezpečuje též látkovou výměnu a energetickou rezervu a představuje regenerační potenciál i pro jiné tkáně. Poruchy pojivové tkáně tedy narušují tyto nejzákladnější procesy a struktury těla, což vede k tomu, že symptomy mohou být rozšířené různě po celém těle, s velmi širokou škálou závažnosti od mírných po život ohrožující a postihují oblasti, které by se jinak mohly zdát naprosto nesouvisející – a většina ze symptomů je méně viditelná než kožní a kloubní abnormality.

Diagnózy podobné Ehlers-Danlosovu syndromu mohou být například Marfanův syndrom, cutis laxa, syndrom hypermobility, osteogenesis imperfecta, Lehmanův syndrom (Lateral meningocele syndrome), Sticklerův syndrom a Loeys-Dietsův syndrom, což jsou také vrozené poruchy pojivové tkáně.


EDS není léčitelné a "léčba" tedy momentálně spočívá v léčbě a managementu jednotlivých symptomů, kterými zrovna daný pacient trpí – to však ale neznamená, že by diagnóza nebyla podstatná. Diagnóza pomůže pacientovi (a i jeho lékařům a blízkým) pochopit své tělo, jasně prokáže, že pacient nemá potíže “jen ve své hlavě”, pomůže mu zavést preventivní opatření jako je úprava životního stylu a pravidelné kontroly např. u kardiologa, čímž se leckdy může předejít opotřebení a závažným komplikacím – a nebo se je povede podchytit včas. Pacient také dostane informace o možné dědičnosti, možnost spojit se s ostatními pacienty se stejnou poruchou, může snadněji sehnat lékaře, který se jeho diagnózou zabývá – a nebo nové lékaře snáze seznámit se svými komplexními a chronickými obtížemi. Čím více také bude diagnostikovaných EDS pacientů, tím je také větší šance, že se více lékařů a studií o tyto onemocnění začne zajímat. Pro diagnostikovaného pacienta také bude snazší dostat se na pravidelnou fyzioterapii a najít si fyzioterapeuta, který s ním bude umět pracovat.

Prognóza je velmi individuální, nezávisí totiž jen na typu EDS (ale obecně se bere vEDS jako nejvíce závažné a hEDS jako nejméně závažné - z hlediska vaskulárního postižení). Potíže vedoucí k obtížím s mobilitou (pohybem) jsou zase častěji vídané u pacientů s hEDS než u pacientů s vEDS a cEDS. Někteří jedinci mají jen velmi mírné obtíže a někteří mají výrazně život limitující a ohrožující problémy - je to takové spektrum.


Všechny momentálně známé typy se kromě hypermobilního Ehlers-Danlosova syndromu dají identifikovat genetickým testováním. hEDS je tedy momentálně spíše skupinou poruch/neznámých genetických mutací a studie HEDGE či laboratoř Norris lab se snaží přijít na alespoň některé z nich.


Hypermobilní Ehlers-Danlosův syndrom je údajně nejčastější typ EDS – udává se, že přibližně 80-90% pacientů s EDS má tuto variantu. Odhady jsou, že hEDS trpí 1 z 5 000 lidí či dokonce 1 z 2 500 lidí (Orpha.net udává 1-5 z 10 000), avšak nemůžeme si tím být jisti, protože EDS je velmi poddiagnostikované a pacienti s hEDS často končí s nesprávnými diagnózami. Ostatní typy EDS jsou vzácnější. Klasický typ má dle Orpha.net 1-9 lidí z 100 000 a ty nejvzácnější typy má méně než jeden člověk z milionu.

Vzácné však neznamená neexistující. Pokud počítáme, že hEDS má 1 člověk z 2 000, bylo by to 5 000 pacientů s hypermobilním Ehlers-Danlosovým syndromem na 10 milionů občanů. Nepodceňujme existenci vzácných onemocnění a možnost, že se s nimi setkáme.

Klasický typ Ehlers-Danlosova syndromu má údajně 1 - 9 lidí ze 100 000, ač v nás název "klasický" může evokovat dojem, že je to nejčastější typ EDS. Světová prevalence tohoto typu je stanovena na 1 z 20 000

Dle Orphanet není známo, jak častý je vaskulární typ Ehlers-Danlosova syndromu. ehlers-danlos.com sdílí, že četnost vEDS se odhaduje od 1 člověka na 50 000 lidí až po 1 člověka na 200 000 lidíCardiac-valvular EDS (cvEDS) je odhadován na méně než 1 člověka z 1 000 000. Classical-like EDS (clEDS) způsobené mutací TNXB je odhadováno na méně než 1 člověka z 1 000 000. Classical-like EDS (clEDS) způsobené mutací AEBP1 je odhadováno na méně než 1 člověka z 1 000 000Brittle cornea syndrome (BCS-EDS) je odhadováno na méně než 1 člověka z 1 000 000. Orphanet uvádí, že četnost arthrochalasia EDS (aEDS) je neznámá. Studie z roku 2011 - Ehlers-Danlos Arthrochalasia type (VIIA-B) – expanding the phenotype: from prenatal life through adulthood - udává, že zatím bylo nahlášeno pouze 27 případů aEDS. Dermatosparaxis EDS (dEDS) je odhadováno na méně než 1 člověka z 1 000 000. Kyphoscoliotic EDS (kEDS) způsobené mutací FKBP14 je odhadováno na méně než 1 člověka z 1 000 000. U kyphoscoliotic EDS (kEDS) způsobené mutací PLOD1 je dle Orphanetu četnost opět neznámá. Nicméně kEDS způsobené mutací PLOD1 je údajně mnohem častější než FKBP14. Spondylodysplastic EDS (spEDS) způsobené mutací B3GALT6 má údajně méně než 1 člověk z 1 000 000 - prý byl zatím diagnostikován u 41 jedinců. Spondylodysplastic EDS (spEDS) způsobené mutací B4GALT7 má údajně méně než 1 člověk z 1 000 000 - prý byl zatím diagnostikován u 34 jedinců. Spondylodysplastic EDS (spEDS) způsobené mutací SLC39A13 má údajně méně než 1 člověk z 1 000 000 - prý byl zatím diagnostikován u 13 jedincůMusculocontractural EDS (mcEDS) má údajně méně než 1 člověk z 1 000 000. Myopathic EDS (mEDS) má údajně méně než 1 člověk z 1 000 000. U periodontal EDS (pEDS) je četnost dle Orphanetu opět neznámá.


Více o četnosti EDS najdete v sekci "Historie EDS a syndromu hypermobility", v části "Z historie jednotlivých typů EDS".


“Když slyšíte dusot kopyt, očekáváte koně, ale je možné, že to bude zebra.”

 

Typy Ehlers-Danlosova syndromu

Classical EDS (cEDS) [mutace COL5A1, COL5A2, vzácně COL1A1] – typ charakterizovaný generalizovanou kloubní hypermobilitou, kožní hyperextenzibilitou a rozšířenými atrofickými jizvami.

Classical-like EDS (clEDS) [mutace TNXB] – podtyp 1 je charakterizovaný generalizovanou kloubní hypermobilitou, kožní hyperextenzibilitou nebo jemností kůže a snadnou tvorbou modřin – bez atrofických jizev typických pro cEDS. Dalšími znaky jsou deformity chodidel a rukou, chronická únava a neuromuskulární symptomy zahrnující svalovou slabost a myalgii. Podtyp 2 je charakterizovaný generalizovanou kloubní hypermobilitou s kloubními dislokacemi, nadbytečnou a hyperextenzibilní kůží se špatným hojením a abnormálními jizvami a osteopenií/osteoporózou. Další znaky zahrnují hypotonii, opožděný motorický vývoj, deformity chodidel, výrazné žíly v oblasti hrudníku, vaskulární komplikace, hernie, dentální anomálie, skoliózu a obličejové dysmorfismy (jako gotické patro a mikrognatii).

Cardiac-valvular EDS (cvEDS) [mutace COL1A2] – typ charakterizovaný závažnými progresivními vadami srdeční chlopně, hypermobilitou kloubů, tvorbou atrofických jizev, snadnou tvorbou modřin, jemnou a hyperextenzibilní kůží.

Vascular EDS (vEDS) [mutace COL3A1, vzácně COL1A1] – typ charakterizovaný neočekávanou křehkostí orgánů (ruptury arterií/střev/dělohy v těhotenství), tenkou a průsvitnou kůží, snadnou tvorbou modřin a akrogerií. Pacienti s vEDS také často mívají výrazné obličejové rysy jako je úzký nos, úzký horní ret, malé ušní boltce a výrazné oči.

Hypermobile EDS (hEDS) [neznámá/é mutace] – typ charakterizovaný kloubní hypermobilitou (která může působit bolesti, subluxace a/nebo dislokace či degenerativní onemocnění), muskuloskeletální bolestí a/nebo chronickou únavou, gastrointestinálními obtížemi (reflux, dysmotilita, gastroparéza, bolesti břicha, nadýmání, syndrom dráždivého tračníku, atd.) a dysfunkcemi autonomního nervového systému. Stupeň jemnosti, hyperextenzibility kůže a špatného či pomalého hojení se liší od “normálu”, nicméně je velmi mírný oproti ostatním typům EDS.

Arthrochalasia EDS (aEDS) [mutace COL1A1, COL1A2] – typ charakterizovaný výraznou generalizovanou kloubní hypermobilitou s opakujícími se dislokacemi a subluxacemi malých i velkých kloubů a vrozenou oboustrannou dislokací kyčlí, hyperextenzibilitou a/nebo křehkostí kůže.

Dermatosparaxis EDS (dEDS) [mutace ADAMTS2] – typ charakterizovaný extrémní křehkostí a laxitou kůže, nadměrnou tvorbou pohmožděnin a někdy velkými komplikacemi v důsledku viscerální a vaskulární křehkosti.

Kyphoscoliotic EDS (kEDS) [mutace PLOD1, FKBP14] – typ charakterizovaný vrozenou/brzkou kyfoskoliózou, vrozenou svalovou hypotonií a generalizovanou kloubní hypermobilitou s dislokacemi a subluxacemi (především ramen, kyčlí a kolen). Dalšími znaky jsou kožní hyperextenzibilita, nadměrná tvorba modřin, osteopenie/osteoporóza, modré skléry, hernie, deformity hrudníku, aneurysma. Forma PLOD1 je navíc charakterizovaná křehkostí kůže, atrofickými jizvami, křehkostí sklér a obličejovou dysmorfologií (nízko posazené uši, epikantální záhyby, sestupné palpebrální trhliny, gotické patro). Forma FKBP14 je navíc charakterizovaná vrozenými potížemi se sluchem, folikulární hyperkeratózou, svalovou atrofií a divertikly močového měchýře.

Brittle cornea syndrome (BCS) [mutace ZNF469, PRDM5] – tenké, křehké rohovky (se zvýšeným riskem ruptury), často vedoucí k nezvratné slepotě, další manifestace zahrnují hluchotu, kyčelní dysplazii a kloubní hypermobilitu.

Spondylodysplastic EDS (spEDS) [mutace B4GALT7, B3GALT6, SLC39A13] – B4GALT7 způsobuje nízký vzrůst, kloubní hypermobilitu (především rukou) a svalovou hypotonii. Dalšími příznaky jsou kraniofaciální znaky (hypoplazie tváře, kulatý, placatý obličej, proptóza a úzká ústa), hyperextenzibilní kůže, která je jemná, tenká, průsvitná a “těstovitá”, opožděný motorický a/nebo kognitivní vývoj a okulární abnormality. B3GALT6 způsobuje nízký vzrůst, hypotonii, hypermobilitu (především rukou), kyfoskoliózu, kraniofaciální znaky (výrazné čelo, hypoplazie tváře, modré skléry, řídké vlasy, proptóza), hyperextenzibilní kůži, která je jemná, tenká, průsvitná a “těstovitá”, opožděný motorický a/nebo kognitivní vývoj, osteoporózu, kloubní kontraktury a aneurysma aorty. SLC39A13 způsobuje tenkou a vrásčitou kůži rukou a nohou, hypermobilitu distálních kloubů, charakteristické obličejové znaky (sestupné palpebrální trhliny, hypertelorismus, výrazné oči s nedostatkem periorbitálního tuku, namodralé skléry, mikrodoncie nebo oligodoncie), svalovou hypotonii, malý vzrůst, okulární nálezy, vzácně vaskulární komplikace.

Musculocontractural EDS (mcEDS) [mutace CHST14, DSE] – vícero vrozených kontraktur, charakteristické kraniofaciální rysy (jako velká fontanela, hypertelorismus, modré skléry, deformace uší, gotické patro), křehká a citlivá, hyperextenzibilní kůže, atrofické jizvy, dalšími znaky jsou například kloubní dislokace, deformace hrudníku a páteře, zvláštně tvarované prsty, divertikly tlustého střeva, pneumotorax, urogenitální a oftamologické abnormality.

Myopathic EDS (mEDS) [mutace COL12A1] – vrozená hypotonie a/nebo svalová atrofie zlepšující se s věkem, kontraktury proximálních kloubů (kolena, kyčle, lokty) a hypermobilita distálních kloubů, jemná a “těstovitá” kůže, atrofické jizvy, opožděný vývoj a myopatické nálezy ve svalové biopsii.

Periodontal EDS (pEDS) [mutace C1R, C1S] – nástup závažné a nezvladatelné parodontidy v dětství/dospívání, nedostatek přichycené gingivy a přítomnost pretibiálních plaků, snadná tvorba podlitin, hypermobilita (především distálních kloubů), hyperextenzibilita a křehkost kůže, abnormální jizvy, opakující se infekce, hernie, marfanoidní rysy obličeje, akrogerie a výrazná vaskulatura.

Informace o jednotlivých typech byly přeloženy z Orpha.net. S přibývajícími poznatky a vědomostmi na poli genetiky postupně přibývají i typy EDS - ještě před pár lety jich bylo méně.


Názvy typů uvádíme prozatím v angličtině, protože u některých typů nebylo možné najít jednoznačný překlad do češtiny, nicméně:

Classical - Klasický

Classical-like - Podobný klasickému

Cardiac-valvular - Týkající se srdeční chlopně

Vascular - Vaskulární

Hypermobile - Hypermobilní

Arthrochalasia - Arthrochalasia ?

Dermatosparaxis - Dermatosparaxis ?

Kyphoscoliotic - Kyfoskoliotický

Brittle cornea syndrome - syndrom křehkých rohovek

Spondylodysplastic - Spondylodysplastický

Musculocontractural - Typ se svalovými kontrakturami

Myopathic - Myopatický

Periodontal - Parodontální

 

Proč právě zebra?

Zebra se obecně váže ke vzácným onemocněním - když slyšíte dusot kopyt, očekáváte koně, ale je možné, že to bude zebra - většinou totiž očekáváme, že symptomy pacienta lze vysvětlit jednoduše nějakou častější poruchou/onemocněním a nepředpokládáme, že to bude vzácné onemocnění. Zebra se stala mezinárodním maskotem pro EDS a používá ji například ehlers-danlos.org, ehlers-danlos.com, ehlers-danlos.org.nz a další. Každá zebra má unikátní pruhy - stejně tak jako každý pacient má unikátní kombinaci symptomů o různé závažnosti od mírných až po život ohrožující. 

Add a little bit of body text.png