Co je Ehlers-Danlosův syndrom?

Q79.6 - Ehlers-Danlosův syndrom (pod Q79 - vrozené vady svalové a kosterní soustavy nezařazené jinde)

Ehlers-Danlosovy syndromy jsou skupinou třinácti individuálních genetických poruch, přičemž všechny mají vliv na pojivovou tkáň – EDS tedy patří mezi vrozené poruchy pojivové tkáně. U EDS genetické mutace způsobují u určité části pojivové tkáně (závisí na typu EDS, ale často je to nějaký z druhů kolagenu) elasticitu a křehkost. Tato elasticita může být viděna u některých pacientů na jejich kůži (kožní hyperextenzibilita) a pacienti s touto poruchou také mohou mít schopnost “vytočit” klouby dál, než je běžné – tomu se říká hypermobilita. EDS jsou komplexní syndromy, které zasahují mnoho tělesných systémů najednou, ale i tak je EDS často “neviditelným” postižením. Počet a kombinace symptomů a jejich závažnost se značně liší případ od případu, i v rámci jednoho typu EDS a v rámci jedné rodiny.


Pojivová tkáň je materiál, který v těle vše drží pohromadě – slouží jako mechanická opora těla a odděluje různé tkáně a orgány. Zabezpečuje též látkovou výměnu, energetickou rezervu a představuje regenerační potenciál i pro jiné tkáně. Poruchy pojivové tkáně tedy narušují tyto nejzákladnější procesy a struktury těla, což vede k tomu, že symptomy mohou být rozšířené různě po celém těle, s velmi širokou škálou závažnosti od mírných po život ohrožující a postihují oblasti, které by se jinak mohly zdát naprosto nesouvisející – a většina ze symptomů je méně viditelná než kožní a kloubní abnormality.

Diagnózy podobné Ehlers-Danlosovu syndromu jsou například Marfanův syndrom, cutis laxa, osteogenesis imperfecta, Sticklerův syndrom, Loeys-Dietzův syndrom, Lehmanův syndrom (Lateral meningocele syndrome), Larsenův syndrom a RIN2 syndrom, což jsou také vrozené poruchy pojivové tkáně. Více informací o těchto syndromech můžete najít například v našem článku "Diagnózy podobné Ehlers-Danlosovým syndromům".


EDS není léčitelné a "léčba" tedy momentálně spočívá v léčbě a managementu jednotlivých symptomů, kterými zrovna daný pacient trpí – to však ale neznamená, že by diagnóza nebyla podstatná. Diagnóza pomůže pacientovi (a i jeho lékařům a blízkým) pochopit své tělo, jasně prokáže, že pacient nemá potíže “jen ve své hlavě”, pomůže mu zavést preventivní opatření jako je úprava životního stylu a pravidelné kontroly např. u kardiologa, čímž se leckdy může předejít opotřebení a závažným komplikacím – anebo se je povede podchytit včas. Pacient také dostane informace o možné dědičnosti, možnost spojit se s ostatními pacienty se stejnou poruchou, může snadněji sehnat lékaře, který se jeho diagnózou zabývá – anebo nové lékaře snáze seznámit se svými komplexními a chronickými obtížemi. Čím více také bude diagnostikovaných EDS pacientů, tím je také větší šance, že se více lékařů (a studií) o tyto onemocnění začne zajímat. Pro diagnostikovaného pacienta také bude snazší dostat se na pravidelnou fyzioterapii a najít si fyzioterapeuta, který s ním bude umět pracovat. Více o "léčbě" EDS najdete zde: "Léčba".

Prognóza je velmi individuální, nezávisí totiž jen na typu EDS (ale obecně se bere vEDS jako nejvíce závažné a hEDS jako nejméně závažné - z hlediska vaskulárních komplikací). Potíže vedoucí k obtížím s mobilitou (pohybem) jsou zase údajně častěji vídané u pacientů s hEDS než u pacientů s vEDS a cEDS. Někteří jedinci mají jen velmi mírné obtíže a někteří mají výrazně život limitující a ohrožující problémy - je to takové spektrum.

Lidé s Ehlers-Danlosovým syndromem či syndromem hypermobility mají také často další poruchy a onemocnění (komorbidity) - například syndrom ortostatické tachykardie (POTS), syndrom aktivace žírných buněk (MCAS) anebo třeba poruchy autistického spektra a ADHD. Více informací najdete zde: "Komorbidity".


Všechny momentálně známé typy se kromě hypermobilního Ehlers-Danlosova syndromu dají diagnostikovat genetickým testováním. hEDS je tedy v současné době spíše skupinou poruch/neznámých genetických mutací a studie HEDGE a laboratoř Norris lab se snaží přijít na alespoň některé z nich. Více o diagnostice Ehlers-Danlosových syndromů a syndromu hypermobility najdete zde: "Diagnostika, testy hypermobility".


Hypermobilní Ehlers-Danlosův syndrom je údajně nejčastější typ EDS – udává se, že přibližně 80-90 % pacientů s EDS má právě tuto variantu. Dle odhadů má hEDS 1 z 5 000 lidí či dokonce 1 z 2 000 lidí či více (Orpha.net udává 1-5 z 10 000), avšak nemůžeme si tím být jisti, protože EDS je velmi poddiagnostikované a pacienti s hEDS často končí s nesprávnými diagnózami. Ostatní typy EDS jsou vzácnější. Klasický typ má dle Orpha.net 1-9 lidí z 100 000, v četnosti dále následuje kEDS a vEDS - a ty nejvzácnější typy má méně než jeden člověk z milionu.

Vzácné však neznamená neexistující. Pokud počítáme, že hEDS má 1 člověk z 2 000, bylo by to 5 000 pacientů s hypermobilním Ehlers-Danlosovým syndromem na 10 milionů občanů. Nepodceňujme existenci vzácných onemocnění a možnost, že se s nimi setkáme.


Více o četnosti EDS najdete v sekci "Historie EDS a syndromu hypermobility", v části "Z historie jednotlivých typů EDS".


“Když slyšíte dusot kopyt, očekáváte koně, ale je možné, že to bude zebra.”

 

Typy Ehlers-Danlosova syndromu

Classical EDS (cEDS) [mutace COL5A1, COL5A2, vzácně COL1A1] – typ charakterizovaný generalizovanou kloubní hypermobilitou, kožní hyperextenzibilitou a rozšířenými atrofickými jizvami.

Classical-like EDS (clEDS) [mutace TNXB]podtyp 1 je charakterizovaný generalizovanou kloubní hypermobilitou, kožní hyperextenzibilitou nebo jemností kůže a snadnou tvorbou modřin – bez atrofických jizev. Dalšími znaky jsou deformity chodidel a rukou (piezogenní papuly, ploché nohy, široká přední část chodidla, brachydaktylie a akrogerické ruce), silná chronická únava a neuromuskulární symptomy zahrnující svalovou slabost a myalgii.


Podtyp 2 je charakterizovaný generalizovanou kloubní hypermobilitou s kloubními dislokacemi, nadbytečnou a hyperextenzibilní kůží se špatným hojením a abnormálními jizvami a osteopenií/osteoporózou. Další znaky zahrnují svalovou hypotonii, opožděný motorický vývoj, deformity chodidel, výrazné žíly v oblasti hrudníku, vaskulární komplikace (jako prolaps mitrální chlopně a dilatace aorty), hernie, dentální anomálie, skoliózu a obličejové znaky (jako gotické patro a mikrognatii).

Cardiac-valvular EDS (cvEDS) [mutace COL1A2] – typ charakterizovaný závažnými progresivními vadami srdeční chlopně (zahrnující mitrální a/nebo aortální insuficienci), hypermobilitou kloubů, tvorbou atrofických jizev, snadnou tvorbou modřin, jemnou a hyperextenzibilní kůží.

Vascular EDS (vEDS) [mutace COL3A1, vzácně COL1A1] – typ charakterizovaný neočekávanou křehkostí orgánů (ruptury arterií/střev/dělohy v těhotenství), tenkou a průsvitnou kůží, snadnou tvorbou modřin a akrogerií. Pacienti s vEDS také někdy mívají výrazné obličejové rysy jako je úzký nos, úzký horní ret, malé ušní boltce a výrazné oči.

Hypermobile EDS (hEDS) [neznámá/é mutace] – typ charakterizovaný kloubní hypermobilitou (která může působit bolesti, subluxace a/nebo dislokace či degenerativní onemocnění), muskuloskeletální bolestí a/nebo chronickou únavou, gastrointestinálními obtížemi (reflux, dysmotilita, gastroparéza, bolesti břicha, nadýmání, syndrom dráždivého tračníku atd.) a dysfunkcemi autonomního nervového systému. Stupeň jemnosti, hyperextenzibility kůže a špatného či pomalého hojení se liší od “normálu”, nicméně je velmi mírný oproti ostatním typům EDS.

Arthrochalasia EDS (aEDS) [mutace COL1A1, COL1A2] – typ charakterizovaný výraznou generalizovanou kloubní hypermobilitou s opakujícími se dislokacemi a subluxacemi malých i velkých kloubů a vrozenou oboustrannou dislokací kyčlí, hyperextenzibilitou a/nebo křehkostí kůže.

Dermatosparaxis EDS (dEDS) [mutace ADAMTS2] – typ charakterizovaný extrémní křehkostí a laxitou kůže, nadměrnou tvorbou pohmožděnin a někdy velkými komplikacemi v důsledku viscerální a vaskulární křehkosti.

Kyphoscoliotic EDS (kEDS) [mutace PLOD1, FKBP14] – typ charakterizovaný vrozenou/brzkou kyfoskoliózou, vrozenou svalovou hypotonií a generalizovanou kloubní hypermobilitou s dislokacemi a subluxacemi (především ramen, kyčlí a kolen). Dalšími znaky jsou kožní hyperextenzibilita, snadná tvorba modřin, ruptura/aneurysma středně velkých tepen, osteopenie/osteoporóza, modré skléry, hernie, deformity hrudníku, marfanoidní habitus, pes equinovarus a refrakční vady.


Forma PLOD1 je navíc charakterizovaná křehkostí kůže, atrofickými jizvami, křehkostí (či rupturou) sklér, mikrokorneami (malé oční rohovky) a kraniofaciálními znaky (nízko posazené uši, epikantus, sešikmené/sestupné oči, gotické patro).


Forma FKBP14 je navíc charakterizovaná vrozenými potížemi se sluchem, folikulární hyperkeratózou, svalovou atrofií a divertikly močového měchýře.

Brittle cornea syndrome (BCS) [mutace ZNF469, PRDM5] – závažné okulární manifestace v důsledku extrémně tenkých, křehkých rohovek (se zvýšeným riskem ruptury), často vedoucí k nezvratné slepotě, další manifestace zahrnují hluchotu, vývojovou dysplázii kyčelního kloubu a kloubní hypermobilitu.

Spondylodysplastic EDS (spEDS) [mutace B4GALT7, B3GALT6, SLC39A13] – forma způsobená mutací B4GALT7 je charakterizovaná nízkým vzrůstem, kloubní hypermobilitou (především rukou) a svalovou hypotonii. Dalšími "příznaky" jsou kraniofaciální znaky (midfaciální hypoplázie, kulatý, "placatý" obličej, proptóza a úzká ústa), hyperextenzibilní kůže, která je jemná, tenká, průsvitná a “těstovitá”, opožděný motorický a/nebo kognitivní vývoj, charakteristické rentgenové nálezy (radioulnární synostóza, subluxace nebo dislokace hlavičky radia, EFD a osteopenie) a oční abnormality.


Forma způsobená mutací B3GALT6 je charakterizovaná nízkým vzrůstem, svalovou hypotonií, hypermobilitou (především rukou), progresivní kyfoskoliózou, kraniofaciálními znaky (výrazné čelo, řídké vlasy, hypoplázie tváře, modré skléry, proptóza a zubní abnormality), hyperextenzibilní kůži, která je jemná, tenká, průsvitná a “těstovitá”, opožděným motorickým a/nebo kognitivním vývojem, charakteristickými rentgenovými nálezy (spondyloepifyzární dysplázie, platyspondylie, ovoidní obratle, krátké kyčelní kosti, nesprávné postavení lokte a generalizovaná osteoporóza), kloubními kontrakturami a aneurysmy vzestupné aorty.


Forma způsobená mutací SLC39A13 je charakterizovaná tenkou a vrásčitou kůží na rukou a nohou, hypermobilitou distálních kloubů, charakteristickými kraniofaciálními znaky (sešikmené/sestupné oči, mírný hypertelorismus, výrazné oči s nedostatkem periorbitálního tuku, namodralé skléry, mikrodoncie nebo oligodoncie), svalovou hypotonii, malým vzrůstem, očními nálezy (myopie a keratokonus), vzácně vaskulárními (cévními) komplikacemi. Byly vypozorovány mírné rentgenové abnormality, mezi nimiž je platyspondylie užitečným diagnostickým nástrojem.

Musculocontractural EDS (mcEDS) [mutace CHST14, DSE] – vícero vrozených kontraktur, charakteristické kraniofaciální rysy (jako velká fontanela, hypertelorismus, sešikmené/sestupné oči, modré skléry, deformace uší, gotické patro), křehká, hyperextenzibilní kůže, atrofické jizvy, snadná tvorba modřin, palmární zvrásnění kůže, dalšími znaky jsou například kloubní dislokace, deformace hrudníku a páteře, zvláštně tvarované prsty, divertikly tlustého střeva, pneumotorax, urogenitální a oftalmologické abnormality.

Myopathic EDS (mEDS) [mutace COL12A1] – vrozená svalová hypotonie a/nebo svalová atrofie zlepšující se s věkem, kontraktury proximálních kloubů (kolena, kyčle, lokty) a hypermobilita distálních kloubů, jemná a “těstovitá” kůže, atrofické jizvy, opožděný motorický vývoj a myopatické nálezy ve svalové biopsii.

Periodontal EDS (pEDS) [mutace C1R, C1S] – nástup závažné a nezvladatelné parodontitidy v dětství/dospívání, nedostatečně přichycená gingiva (dáseň) a přítomnost pretibiálních lézí, snadná tvorba modřin, hypermobilita (především distálních kloubů), hyperextenzibilita a křehkost kůže, abnormální jizvy, opakující se infekce, hernie, marfanoidní rysy obličeje, akrogerie a výrazná vaskulatura.

Informace o jednotlivých typech EDS byly přeloženy z Orpha.net.


S přibývajícími poznatky a vědomostmi na poli genetiky postupně přibývají i typy EDS - ještě před pár lety jich bylo méně. Více informací o dalších typech EDS najdete v našem článku "Neklasifikované typy EDS?".


Názvy typů uvádíme prozatím v angličtině, protože u některých typů nebylo možné najít jednoznačný překlad do češtiny, nicméně přibližný překlad je následovný:

Classical - Klasický

Classical-like - Podobný klasickému

Cardiac-valvular - Srdečně-chlopňový

Vascular - Vaskulární / Cévní

Hypermobile - Hypermobilní

Arthrochalasia - Arthrochalasický

Dermatosparaxis - Dermatosparaxický

Kyphoscoliotic - Kyfoskoliotický

Brittle cornea syndrome - Syndrom křehkých rohovek

Spondylodysplastic - Spondylodysplastický

Musculocontractural - Svalově-kontrakční / typ se svalovými kontrakturami

Myopathic - Myopatický

Periodontal - Parodontální

 

Proč právě zebra?

Zebra se obecně váže ke vzácným onemocněním - když slyšíte dusot kopyt, očekáváte koně, ale je možné, že to bude zebra - většinou totiž očekáváme, že symptomy pacienta lze vysvětlit jednoduše nějakou častější poruchou/onemocněním a nepředpokládáme, že to bude vzácné onemocnění. Zebra se stala mezinárodním maskotem pro EDS a používá ji například ehlers-danlos.org, ehlers-danlos.com, ehlers-danlos.org.nz a další. Každá zebra má unikátní pruhy - stejně tak jako každý pacient má unikátní kombinaci symptomů o různé závažnosti od mírných až po život ohrožující

Add a little bit of body text.png