.png)
Studie naznačují, že mezi lidmi s EDS je vyšší výskyt poruch autistického spektra a ADHD. Je to vidět i v pacientských skupinách, kde mnozí přispěvatelé zmiňují autismus, ADHD (či oboje) mezi svými diagnózami - a možná i vy, co právě teď čtete tento článek, máte diagnostikovanou poruchu autistického spektra či ADHD - nebo PAS i ADHD. Jaká je tedy spojitost mezi těmito poruchami? A jaký je vztah mezi EDS, autismem, ADHD a poruchami autonomního nervového systému?
Studie The Relationship between Autism and Ehlers-Danlos Syndromes/Hypermobility Spectrum Disorders (2020) uvádí, že hypermobilita obecně - ať už jako součást nějakého syndromu a nebo jako samostatný jev - se jeví jako mnohem častější u lidí s PAS či ADHD než v běžné populaci. Matky s EDS či HSD mají údajně stejnou pravděpodobnost mít autistické děti jako matky, které jsou samy na spektru. Autisté i lidé s EDS / HSD mají větší pravděpodobnost vzniku autoimunitních onemocnění jako je například psoriáza, revmatoidní artritida, hashimotova tyreoiditida a syndrom aktivace žírných buněk. Kromě imunitního systému, EDS a autismus spolu sdílí symptomy, které se "překrývají" - jako například poruchy autonomního nervového systému (dysautonomie). Autonomní nervový systém řídí dýchání, teplotu, tep, pocení a další činnosti, které neřídíme vědomě - dysautonomie tedy tyto procesy narušují a vzniká jejich dysregulace. Takže stejně jako u autismu, lidé s EDS / HSD často trpí symptomy autonomní dysregulace, které mohou být spojené s krevním oběhem, což může vést třeba k motání hlavy a omdlévání. Tyto pacienti mají chronicky nadměrně aktivní sympatetický nervový systém a nedostatečně aktivní parasympatetický nervový systém. Také to může vést k úzkostem, problémům s pozorností, gastrointestinálním obtížím, citlivostí na teplotu, dušnosti a problémům se spánkem. Někteří lékaři tyto symptomy u některých pacientů s PAS řeší beta-blokátory. Beta-blokátory jsou podávané i některým pacientům s EDS - především těm, kteří mají potíže s tachykardií. Lidé s EDS a autisté také sdílí potíže s koordinací a senzorické potíže. U některých lidí s EDS a i u některých autistů byla objevena denervace nemyelizovaných C-vláken. Autisté mají také často zvýšenou citlivost na světlo a zvuky a ač tyto symptomy byly pramálo studovány u EDS / HSD, jsou velmi časté u POTS (syndrom posturální ortostatické tachykardie), která se často vyskytuje jako komorbidita u pacientů s EDS / HSD. POTS se častěji vyskytuje jak u autistu, tak u lidí s EDS v porovnání s běžnou populací. U autistů i lidí s EDS / HSD se také častěji vyskytují úzkosti, deprese, bipolární porucha, poruchy příjmu potravy, sebevražedné chování, epilepsie, poruchy spánku a ADHD (porucha koncentrace pozornosti s hyperaktivitou).
Studie Autonomic Dysfunction in Autism Spectrum Disorder (2021) zkoumala spojení autismu a dysautonomie - 28 lidí s autismem vs. 19 neautistických, zdravých jedinců - 20 z 28 lidí s autismem trpělo dysautonomií (9 mělo POTS, 4 měli POTS a VVS, 3 měli presynkopu, 1 měl hyperhidrózu, 1 měl ortostatickou hypotenzi, 1 měl VVS a jeden měl kombinaci POTS, VVS a hyperhidrózy). 16 z 20 autistů s dysautonomií mělo hEDS. "Neuro-kardiovaskulární autonomní dysfunkce ovlivňující tep a krevní tlak byla velmi častá u osob s autismem. Je tu také silné spojení s hEDS. Autonomní dysfunkce může dále zhoršit kvalitu života lidí s autismem, zejména u těch, kteří nejsou schopní vyjádřit své zkušenosti se symptomy dysautonomie."
Švédská studie Prevalence of ADHD and Autism Spectrum Disorder in Children with Hypermobility Spectrum Disorders or Hypermobile Ehlers-Danlos Syndrome: A Retrospective Study (2021) poukázala na častější výskyt PAS a ADHD u dětí s EDS (hEDS) a HSD (poruchy hypermobilního spektra). Výzkumníci uvedli, že výsledky podporují důležitost rutinního screeningu neuropsychiatrických symptomů u malých pacientů s EDS/HSD. hEDS a HSD jsou poruchy charakterizovány hypermobilitou, bolestí a únavou - a klinická praxe indikuje, že behaviorální problémy, hyperaktivita a autistické rysy se častěji vyskytují u dětí s těmito poruchami. Tato studie vycházela z lékařských zpráv 201 dětí, průměrný věk byl 12 let (6 - 18 let), tyto zprávy pocházely z let 2012 - 2018, ve skupině bylo 88 chlapců a 113 dívek. Z těchto dětí mělo 113 HSD a 88 mělo hEDS, průměrný věk diagnostiky byl 7.9 let, chlapci byli diagnostikováni dříve než dívky, což bylo především viditelné u HSD. 78 % z těchto dětí trpělo bolestí a 52 % trpělo gastrointestinálními potížemi, 57 % dětí trpělo únavou (z toho častěji únavou trpěly děti s hEDS (71 %) než děti s HSD (46 %)). 16 % z těchto dětí mělo potvrzenou ADHD diagnózu a dalších 7 % dětí čekalo na / procházelo testováním na ADHD. Diagnóza ADHD byla častější u dětí s hEDS než HSD (23 % vs. 11 %). 35 % dětí s EDS/HSD ve věku 15-16 mělo ADHD. 46 % dětí ve věku 17-18 mělo ADHD. Místní děti z oblasti Skaraborg (152 z celkových 201) vykazovaly významně vyšší podíl případů ADHD (20 %) ve srovnání s běžnou populací (5 %) a místními dětmi ve věku 6 až 18 let (5,8 %). Autismus byl zaznamenán v lékařských zprávách u 6.5 % všech dětí a 7.2 % dětí z oblasti Skaraborg, což je výrazně vyšší než % lokálních dětí ve věku 6 - 18, které jsou diagnostikovány s PAS (2.6 %). Děti s ADHD vykazovaly větší známky únavy (88 % vs. 50 %), spánkových problémů (78 % vs. 36 %) a urologických problémů (28 % vs. 10 %) než děti bez ADHD. Spánkové problémy byly také častější u dětí, co procházely diagnostikou ADHD (71 % vs. 36 %). Žádné velké rozdíly v bolesti a gastrointestinálních potížích nebyly pozorovány, ale výsledky ukázaly větší výskyt refluxu a gastritidy u dětí s ADHD (28 % vs. 14 %). V HSD skupině byly děti diagnostikované s ADHD více postižené únavou, spánkovými problémy, refluxem nebo gastritidou. V hEDS skupině měly děti diagnostikované s ADHD více spánkových a urologických problémů. 56 % dětí s ADHD bylo léčeno stimulanty centrálního nervového systému - skupina těchto léčených dětí vykazovala méně potíží se spánkem. Děti s poruchami autistického spektra měly znatelně více spánkových problémů (92 % vs. 42 %) a únavy (85 % vs. 55 %) než děti bez poruchy autistického spektra. U dětí s hEDS i HSD, které více trpěly bolestí a únavou, se vyskytoval mírně vyšší stupeň hypermobility. Děti s PAS měly vyšší Beighton skóre (pozn. - test hypermobility) (6.22 vs. 4.80 bodu) než děti bez PAS. Limitace této studie je fakt, že je těžké zhodnotit sílu bolesti, únavy a spánkových problémů z lékařských zpráv, malé počty pacientů s PAS a neprozkoumávání diagnostických postupů a kritérií. "Tato studie ukázala neočekávanou asociaci mezi neuropsychiatrickými symptomy a HSD nebo hEDS. Četnost spánkových poruch byla také neočekávaně vysoká. Výsledky této studie indikují, že by děti s těmito poruchami měly být vyšetřeny z hlediska neuropsychiatrických symptomů a také pro poruchy spánku."
Studie Autism, Joint Hypermobility-Related Disorders and Pain (2018) mimo jiné zmiňuje další studie, které ukazují spojení EDS / HSD a autismu, jako například A case report and literature review of autism and attention deficit hyperactivity disorder in paediatric chronic pain (2018), A connective tissue disorder may underlie ESSENCE problems in childhood (2017) ("motorické abnormality, hyperaktivita / hypoaktivita, nepozornost, problémy s řečí, sociální interakcí, chováním, spaním, jídlem a emocionální problémy jsou asociovány s hEDS / HSD a jsou většinou rozpoznány dříve než hEDS / HSD - lékaři, kteří potkávají děti s "ESSENCE" problémy, by měli zhodnotit možnost HCTD jako je hEDS / HSD - povědomí o těchto souvislostech může pomoci ve správné a brzké diagnostice hEDS / HSD"), A possible connection between childhood pain, joint hypermobility and Neurodevelopmental disorders (2018), Psychosocial functioning in the Ehlers-Danlos syndrome (1994), Joint hypermobility and the heritable disorders of connective tissue: clinical and empirical evidence of links with psychiatry (2015), Psychopathological manifestations of joint hypermobility and joint hypermobility syndrome/ Ehlers-Danlos syndrome, hypermobility type: The link between connective tissue and psychological distress revised (2015), [Concomitant neuropsychiatric symptoms in a case of Ehlers-Danlos syndrome] (1985), Autism and Ehlers-Danlos syndrome (1992), Asperger's syndrome and ligamentous laxity (1990), High-functioning autistic disorder with Ehlers-Danlos syndrome (2011) a Brain structure and joint hypermobility: relevance to the expression of psychiatric symptoms (2012). Studie Nationwide population-based cohort study of psychiatric disorders in individuals with Ehlers-Danlos syndrome or hypermobility syndrome and their siblings ukázala, že lidé s EDS / HSD mají větší pravděpodobnost, že budou diagnostikováni s psychiatrickými poruchami, což může být dáno buď geneticky anebo prostředím (sourozenci těchto pacientů mají též zvýšený risk). Studie Relationship between variant connective tissue (hypermobility) and autism sensory processing: externally oriented thinking as a mediator (2021) zmiňuje také vyšší výskyt autismu mezi lidmi s EDS / EDS mezi lidmi s autismem. Většina těchto studií zmiňuje výskyt úzkostných poruch, autismu a ADHD u pacientů s EDS/HSD.
V literatuře se tedy již dlouhé roky objevují jednotlivé případy, zmínky a spojitosti EDS, autismu, ADHD a dysautonomie - ať už jde o spojení mezi autismem a ADHD, spojení mezi EDS a autismem/ADHD, spojení mezi EDS a poruchami autonomního nervového systému anebo spojení mezi autismem/ADHD a poruchami autonomního nervového systému. Otázkou tedy zůstává, proč mnozí lékaři tyto informace nemají, kvůli čemuž mnozí pacienti čekají i roky či desetiletí, než zjistí, že mají určitou kombinaci těchto výše zmiňovaných poruch.
