top of page
  • Obrázek autoraehlersdanlos

Asistenční psi

Aktualizováno: 27. 3.

Asistenční psi jsou psi, kteří prošli speciálním tréninkem a zkouškami k tomu, aby pomáhali svým majitelům, kteří žijí s nějakým druhem postižení.

Existuje mnoho druhů psích asistentů - někteří jsou vodící psi a pomáhají tedy svým zrakově postiženým majitelům, někteří jsou takzvaní signální psi, kteří upozorňují své sluchově postižené majitele na důležité zvuky anebo upozorňují své majitele s alergiemi na alergeny či upozorňují své majitele s diabetem či epilepsií na hladiny cukru či přicházející záchvat. Existují také asistenční psi, co pomáhají vozíčkářům či jinak tělesně postiženým lidem anebo psi, kteří pomáhají lidem s neurovývojovými poruchami (nejčastěji se jedná nejspíše o poruchy autistického spektra) anebo psychiatrickými diagnózami (nejčastěji se jedná nejspíše o post-traumatickou stresovou poruchu). Trénink asistenčního psa se odvíjí od toho, komu bude pomáhat, jaké postižení a potřeby daný člověk má.


Mezi možné úkoly asistenčních psů patří například: nošení a přinášení věcí (například léky, flašku s pitím, mobil, spadlé věci), otvírání a zavírání dveří, rozsvícení a zhasínání světel, pomoc a vyrušení v případě úzkostných a panických záchvatů, nočních můr, vtíravých vzpomínek anebo repetitivního chování, pomoc se změnou polohy a balancem - a mnoho dalšího. Pěkně sepsaný seznam různých úkonů (v angličtině) najdete například zde. Dalšími výhodami asistenčních psů je například to, že jsou díky nim jejich majitelé více aktivní, necítí se tolik osaměle a pes je pro ně psychickou oporou.


Asistenční psi jsou často zobrazováni jako zlatí retrívři anebo labradoři, nicméně asistenční psi mohou být různých plemen a velikostí - to se většinou odvíjí od toho, s jakými úkony bude jeho budoucí majitel potřebovat pomoci. Malí, "kapesní" psi jsou skvělí třeba jako signální psi pro diabetiky, ale je nerealistické, aby pomáhali s pohybem a balancem anebo aby nosili těžší a větší předměty nebo aby dosáhli na vyšší místa. Dalšími častými plemeny jsou například také pudlové, flat coated retrívři, němečtí ovčáci, border kolie, anebo třeba labradoodle. Existují také ale plemena, která jsou obecně nevhodná kvůli svým specifickým povahovým rysům (například tvrdohlavost, neochota poslouchat a spolupracovat, přílišná nezávislost, přílišná úzkostnost a podobně): mezi takové by se dal zařadit například barzoj anebo třeba akita či shiba-inu, což jsou plemena, která jsou známá tím, že mají takzvaně "svou vlastní hlavu". Obecně ale záleží víc na povaze psa než na konkrétním plemeni - mnoho lidí má za asistenčního pse i křížence (takzvaného "voříška") s tím, že sotva vědí, jaká všechna plemena v sobě má - ale požadované parametry, rysy a výcvik splnil, takže je plnohodnotným asistenčním psem jako každý čistokrevný zlatý retrívr.

To, jestli je asistenční pes vhodnou pomocí, většinou hodnotí příslušný lékař, který píše doporučení. Někdy se asistenční psi "předepisují" na konkrétní diagnózy (například diabetes, epilepsie, autismus, post-traumatická stresová porucha) a občas se dokládá průkaz ZTP.


V současné době (v České republice) stát hradí pouze výcvik vodících psů pro nevidomé - výcvik psů pro ostatní typy postižení je hrazen z darů a dotací. [Je potřeba pamatovat na to, že v zahraničí mohou některé věci ohledně asistenčních psů fungovat jinak. Ve Spojených Státech si například někteří lidé asistenční psi trénují v podstatě sami za pomoci trenéra, kterého si sami platí. A dle dostupných informací mají v USA také problém s tím, že si lidé někdy kupují vesty s nápisem "asistenční pes" pro své netrénované mazlíčky s tím, že se je pak snaží brát všude s sebou - to rozhodně nikdy nikde nedělejte. Hází to na majitele asistenčních psů špatné světlo a nikdo nechce být potencionálně vyrušovaný anebo dokonce napadený náhodným psem, který neprošel přísným výcvikem asistenčních psů.]


Ač jsou asistenční psi živými tvory, tak jsou zjednodušeně pomůckou pro postižené, tudíž tito psi mají přístup i tam, kam běžní psi nesmí: do školy, do práce, do restaurací, obchodů, ordinací lékařů a nemocnic a dalších míst. Bohužel ne všichni lidé o tom ví - a tak se někdy majitelé asistenčních psů dokola nacházejí v situacích, kdy se musí obhajovat a vysvětlovat, že nedělají nic špatně, že jejich pes je asistenční a má nárok je doprovázet.


Nicméně je potřeba také nezapomínat na to, že ač je asistenční pes "pomůckou", tak na rozdíl od neživých pomůcek vyžaduje péči. Jeho majitel tedy musí být schopný psa často a dostatečně venčit a poskytnout mu dostatek pohybu, správně jej krmit, starat se o srst (především u dlouhosrstých plemen), chodit s ním na kontroly k veterináři a starat se o něj i při zdravotních potížích, když se nějaké vyskytnou. Asistenční pes je tedy velkým závazkem na mnoho let, který je nutné pořádně promyslet. Z důvodu náročnosti asistenčních psů si někdy lidé s postiženími pořizují jako alespoň psychickou oporu a terapii menší a méně náročná zvířátka (jako například kočku, která nepotřebuje venčení).

Pokud někde potkáme asistenčního psa (což je většinou snadné poznat na první pohled, protože nosí vesty, které indikují, že nejsou běžnými psy), tak bychom ho neměli rušit. Majitelé asistenčních psů na svých chlupatých pomocnících a jejich práci závisí - a vyrušování psa vede k tomu, že se nemůže soustředit na svého majitele a jeho potřeby. Může to mít i dlouhodobé následky, kdy je ovlivněna schopnost psa pracovat tak, jak byl vytrénován. Proto je tedy potřeba zdůraznit, že bychom asistenční psy nikdy neměli hladit ani na ně nijak sahat, neměli bychom na ně volat ani k nim promlouvat či jinými způsoby přilákávat jejich pozornost. Pokud s sebou máme svého psa, tak by měl být na vodítku či dostatečně vytrénovaný tak, aby k asistenčnímu psu neběžel a nevyrušoval ho (nebo aby mu neublížil).


A ač si lidé někdy myslí, že jsou asistenční psi chudáčci, kteří musí pouze pracovat a nikdo se o ně nestará, tak tomu tak rozhodně není: stejně jako běžní psi se jim dostává procházek, času na hraní a pamlsků, kvalitní stravy a zdravotní péče - od jejich majitele (anebo rodiny či dalších asistentů majitele). Mimo to jdou asistenční psi do "důchodu", když dosáhnou určitého věku anebo když se jim vyvinou zdravotní problémy, se kterými nemohou nadále pracovat. Nesnažte se tedy v dobré víře cizím asistenčním psům něco "vynahrazovat": i když jednáte s dobrým úmyslem, tak škodíte danému asistenčnímu psu a jeho majiteli.

Na internetu veřejně vystupuje několik lidí s EDS (a HSD), kteří mají asistenčního psa. Na Instagramu se jedná například o: @bobatheblueheeler @ooh.dizzy.lizzie @hulphond_tynke @servicedokylo @zebra.and.dog @ollie.service.dog @buttons_the_service_dog_ @gunner.the.service.dog @service.by.danny @service_dog_sophie @ralphie_the_service_dog @service.flower.pandora (asistenční pes ve výcviku) @sylviethestandardpoodlee @denali_gsdservicedog @super.nova.assistancedog @cadencetheservicedog @jemimas_adventures_ (asistenční pes ve výcviku), na Facebooku můžeme najít například profil A Service Dog For Sam, na TikToku profil @service_snoot a na youtube můžeme najít kanál Chronically Jaquie, která měla asistenčního psa. V České republice nemá asi nikdo veřejný profil o asistenčním psu pro EDS či HSD, ale krásnými ukázkami asistenčních psů nám může být například Instagramový profil @asistent_sunny anebo profil @asistencni_civava.

S čím tedy asistenční psi mohou pomoci lidem s EDS? Mohou zvedat, nosit a přinášet věci (lidé s EDS často trpí chronickou bolestí, chronickou únavou a problémy s pohybem), zavolat či sehnat pomoc v případě náhlého zranění (lidé s EDS jsou více náchylní ke zraněním v důsledku křehkosti tkání) anebo třeba mohou provádět takzvanou "deep pressure therapy" (DPT), kdy pes vytváří tlak na svého majitele třeba tím, že si na něj lehne, což může pomoci nejen lidem s psychiatrickými a neurovývojovými diagnózami, ale třeba i lidem s určitými typy chronické bolesti anebo třeba syndromem neklidných nohou.

Asistenční pes může také pomáhat s přidruženými poruchami - jak už jsme několikrát psali, tak pacienti s EDS trpí o něco častěji například alergiemi, epilepsií, POTS anebo třeba poruchami autistického spektra a ADHD - či třeba ještě PTSD. Asistenční pes tedy může upozorňovat na alergeny, na přicházející záchvat, na zvýšený tep a dysregulaci anebo uklidňovat při úzkostech, panických záchvatech, odvést majitele na klidnější místo při senzorickém přetížení a podobně. Pokud je pacient s EDS na vozíku, tak mu asistenční pes může pomáhat jako každému jinému vozíčkáři - například se může jednat o otevírání a zavírání dveří, pomoc při přesunu z vozíku a zpátky na vozík, zvedání věcí ze země a další.

Je škoda, že mnoho lékařů o možnosti asistenčních psů ani neví anebo někdy pomoc asistenčních psů podhodnocují. Pro mnohé je život bez asistenčního psa nepředstavitelný a asistenční pes může lidem s různými postiženími pomoci zvýšit kvalitu jejich života - jak fyzicky, tak psychicky. Pro mnoho lidí je pomoc asistenčních psů nenahraditelná a nedá se vyrovnat žádnými jinými léky či terapiemi. Pes je prostě přítel člověka - a někteří z nich mají dar a výcvik k tomu, aby výrazně zlepšovali životy anebo aby je dokonce zachraňovali.


Předevčírem (26.4.2023) byl mimochodem mezinárodní den asistenčních psů, takže náš článek vychází téměř přesně v dobu, kdy je to tématické. :-)


Více informací v češtině o asistenčních psech najdete například na stránkách HelpPes.

Ilustrace zebry s dvěma fotkami zlatého retrívra v červené vestě s nápisem "service dog" s nápisem Asistenční psi




132 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Comments


bottom of page